Čas je největším bohatstvím člověka, a přece s ním často zacházíme, jako by byl bezcenný. Utíká nám mezi prsty v malichernostech a spěchu, zatímco zapomínáme, že každá hodina je dar, který se už nikdy nevrátí.
Mnozí říkají: „Nemám čas.“ Ve skutečnosti jej máme všichni stejně – den o čtyřiadvaceti hodinách. Rozdíl je v tom, jak s ním nakládáme. Čas můžeme promarnit v neklidu, ale také jej můžeme naplnit láskou, prací, radostí i odpočinkem.
Čas je učitelem. Učí nás trpělivosti, když čekáme na plody své práce. Učí nás pokory, když vidíme, že nic netrvá věčně. A učí nás vděčnosti, když si uvědomíme, že právě dnešní den je příležitostí k dobrému slovu či skutku.
V našich rukou je moc proměnit čas v požehnání. Jeden den věnovaný rodině může upevnit pouta na celý život. Jediná hodina soustředěné práce může přinést plody pro celé společenství. Jedna chvíle ticha může obnovit sílu unavené duše.
Čas je dar – ne měna, kterou utrácíme, ale poklad, který nám byl svěřen. Záleží jen na nás, jak jej využijeme.
