Strom, jenž stojí pevně v zemi, čerpá svou sílu z kořenů. Ty nejsou vidět, skrývají se pod povrchem, a přesto nesou celou váhu kmene i koruny. Podobně i člověk potřebuje své kořeny – rodinu, domov, tradici, víru či společenství, z nichž vyrostl.
Kořen není pouto, které svazuje, ale pramen, z něhož se čerpá život. Člověk, jenž zapomene na své kořeny, je jako strom, který se nechá vyrvat ze země – zdánlivě stojí, ale první vítr jej porazí. Naopak ten, kdo zná a ctí své základy, může se pnout vzhůru a nést bohatou korunu života.
Koruna je to, co vidí svět – naše skutky, práce, úspěchy, přátelství i láska. Čím hlubší kořeny máme, tím větší a krásnější může být i naše koruna.
V životě národů i jednotlivců platí tatáž pravda: nezapomínejme na své prameny, na jména a příběhy těch, kteří před námi kladli kamenné kostky na cestu. Bez nich by nebylo nás. A my dnes máme povinnost sázet nové stromy, aby měli kořeny i ti, kdo přijdou po nás.
Pamatuj: kořen dává sílu, koruna smysl. A jen v jejich spojení je život celistvý.
