Spravedlnost má být štítem slabých a zárukou rovnosti všech občanů před zákonem. Avšak tam, kde zakoření korupce, ztrácí lid víru, že právo je spravedlivé. Úplatek, protekce či nečestný obchod jsou jako hniloba – zpočátku skrytá, ale postupně rozkládající celý strom společnosti.
Tichý rozklad důvěry
Korupce není jen nelegální transakce. Je to především zrada důvěry, kterou občané vkládají do svých představitelů a institucí. Když lid vidí, že úředník rozhoduje podle peněženky, a nikoli podle zákona, pak se oslabuje víra v poctivou práci, v rovné šance a v samotný smysl spravedlnosti.
Historické zkušenosti
Naše dějiny znají chvíle, kdy úplatkářství a nečestné praktiky vedly k úpadku. Ať to bylo v dobách monarchií či v érách moderních, vždy platilo: kde vládla korupce, tam lid ztrácel naději, stát se oslaboval a nepřátelé měli snadnou cestu.
Obrana proti křivdě
Boj proti korupci není úkolem jediné instituce. Je to povinnost celé společnosti. Přísnější tresty mohou odradit, ale ještě mocnější je kultura poctivosti, kterou rodina, škola i veřejný život předávají mladým. Když se občan naučí vážit si čestného slova víc než lehce získaného zisku, korupce ztrácí svou půdu.
Síla příkladu
Jako každá nemoc i korupce se šíří příkladem – zlým či dobrým. Nečestné jednání vede k dalšímu nečestnému jednání. Ale i statečný čin jednoho spravedlivého může zažehnout jiskru, která inspiruje celé okolí. Proto je třeba dávat čestným lidem viditelné místo ve společnosti, oceňovat je a ukazovat jako vzor.
Spravedlnost, děti vlasti, se nebrání sama. Potřebuje naši pevnou vůli, odhodlání a ochotu žít poctivě. Jen tehdy vybudujeme stát, v němž se nebude platit za to, co má být samozřejmostí – za pravdu, rovnost a důvěru.
Korupce je kořen zla – ale i ten lze vykořenit, když národ spojí své srdce v boji za čest.
